Letošní rok byl náročný, protože v červnu se nám obrátil život vzhůru nohama - muž po cestě do práce boural na motorce, takže jsem nejúrodnější část roku strávila na cestách do nemocnic, pobytem v Praze a tak dále.
I kvůli tomu nemáme skoro žádné zavařeniny, z obsypané třešně jsem otrhala jen třináct kilo třešní, které hned putovaly do mrazáku (odkud je postupně odebírám, hlavně na tvarohové knedlíky), tamtéž putovaly i blumy, rajčata jsem víc nesklízela než sklízela... Ale něco málo se zadařilo, za což jsem vděčná.
Naše letošní úroda brambor. :))
Pevně věřím tomu, že další rok bude o dost lepší. Zařekla jsem se, že na zahradě budu trávit víc času než v minulosti, abychom se stali trochu víc soběstačnými. Doufám v úrodu česneku, který jsem zasadila v polovině prosince, doufám, že vyrostou topinambury (i když mám pocit, že na těch si teď v prosinci pochutnal hryzec nebo nějaký jiný, blíže neidentifikovaný drobný hlodavec), že se mi povede vyčistit rybíz od náletů maliní, že začnou plodit aspoň některé z keřů, které jsem v posledních letech zasadila...
Necháme se překvapit, jaký ten další rok vlastně bude.
