Duben 2018 podruhé

Duben se pomalu chýlí ke konci, blíží se zmrzlí - a tedy už aby bylo po nich. Rajčata nám v domě rostou jak šílená a pomalu bych je potřebovala "vyházet" ven. Letos jich je víc než v předchozích letech, tak snad i úroda bude větší (a zbyde i něco na mě).

Fotky z poloviny dubna - nahoře ředkvičky a snad právě ta rukola, která by měla být na vyvýšeném záhoně. Na fotkách vlevo měsíčky na skalce (kde se tam vzaly, je pro mě záhadou) a taky petrklíč, který kupodivu přežil jezinčí péči. :) Uprostřed libeček, o kterém jsem nevěřila, že se vyklube, protože po něm nebylo ani památky. Pod ním jedno z míst s medvědím česnekem - ten už zvládly jezinky kompletně orvat, ale statečně teď kvete. 

Sázela jsem po největších mrazech keře - jeden z nich je na fotce vpravo dole. No a nad ním fialky a trochu toho života u nás na zahradě. :)

Mimochodem, keře... Co vlastně všechno máme na zahradě? 

Když jsme dům koupily, zdědili jsme na zahradě pár keřů rybízu a kanadských borůvek. Krátce po nastěhování jsem přisadila angrešt, pak přibyl rakytník (ovšem jeden z páru mi zdechnul, takže plody nemáme), ale to bylo na dlouho všechno. Loni jsem se rozjela trochu víc - nějaké rybízy, další angrešt, pak keře pro ptáky (ptačí zob a zimolez obecný), ty přišly do míst, kam děti tolik nechodí. Do toho se bez jakékoli péče na zahradě rozrostly maliny, ostružiny, bez černý a taky lísky. 

No a letos jsem se do toho opřela - celkem jsem zasadila 21 keřů a i tak mám pocit, že je to málo. :) Na předzahrádku přišel 3x zimolez kamčatský, do zahrady pak muchovníky, josta, klokoč, brslen, dřín, jeřáb ptačí. Nekončím, na podzim asi přijde ještě další várka keřů, jen si musím rozmyslet, kam je vlastně dám. 

Další fotky, tentokrát z konce dubna. Rybízy už mají nasazeno, meduňka se utěšeně rozrůstá, hrášek už se plazí ven, ředkvičky jsou už taky o kus větší. Vykoukly topinambury - u těch už jsem se bála, že nic nebude, sázela jsem je v lednu těsně před mrazy a měla jsem strach, jestli nevymrzly. 

Vedle je rebarbora se slunečními jahodami - loni jsem je zasadila do ohrádky vytvořené kamennou zídkou, spousta lidí mě od toho zrazovala, ale nakonec to vypadá, že se jim tam daří. No a úplně dole dvě fotky keřů - oba sázené letos na jaře a oba budou plodit už letos. I když půjde jen o pár plodů, mám z toho fakt radost. :)

Duben 2018 poprvé

Jaro konečně dorazilo i na Vysočinu. Zasadila jsem na konci března keře a protože pak přišly mrazy, tak jsem se jen modlila, aby keře nezmrzly a uchytily se. Podle josty (vlevo) to vypadá, že se povedlo, bližší prohlídka ukázala, že to možná krom dvou nebo tří přežily všechny keře. Tak uvidíme. 

Pažitka vyrostla na všech čtyřech místech, kde šla loni do země - a to na dvě z těch míst přišla úplně obyčejná pažitka ze supermarketu... Nevěřila jsem tomu, ale přežila. :) Na zcela nečekaném místě roste divizna - bohužel je to místo značně frekventované, takže jsem sama zvědavá, jestli se divizně vůbec povede vyrůst. Ale snad ví, co dělá...

Rebarbora vylezla ze země mezi prvními, přičemž vyrostla na obou místech, kam jsem ji loni zasadila - jedna ve "skalce" pod terasou, druhá v rohu zdi, kde jsem pro ni loni vytvořila kamennou "ohrádku". 

Na vyvýšeném záhoně (zatím jediném, který máme) se už něco klube. Otázkou je, co to vlastně je, mám pocit, že jsem tam zasela rukolu, tak snad to je opravdu ona. :)) No a na poslední fotce je medvědí česnek, který jsem sázela loni pod kanadské borůvky a na tři další místa v zahradě. Dneska jsem zjistila, že medvídek vyrostl všude, kam přišel! No fakt, všude! Mám obrovskou radost a doufám, že se mu u nás bude dařit i v dalších letech.